Ahojky
Jmenuji se Agnes Perla di Boemia a mám doma nového vetřelce, který se jmenuje Belmondo Canina rosa.
A aby toho nebylo málo, přibyla k nám ještě zatoulaná ušatá myš z lesa Fíbí.
Naše nové zaměstnání s páníčkama :-)
www.fitboxkladno.cz
Panička už je teď skoro pořád s námi doma, protože je z ní prý skvělá onlajn trenérka nebo co :-) No můžete na ni kouknout tady:
To jsem já:
Pan Belmondo:
Slečna Fíbí:
Narodila jsem se 15.5.08 v Praze rodině Truhlářových
Když nám se sestřičkou odvezli dva brášky, říkala jsem si, co asi bude dál, ale netrvalo dlouho a na návštěvu dorazil jeden mladý pár, hned se ke mě vrhli a celé tři hodiny u nás povídali a mazlili se s maminou. No a nakonec mě šoupli do auta a už jsme frčeli do Nového Strašecí
Bylo to moc zvláštní, protože všichni plakali a moje nová panička byla vlastně smutná. Doteď nechápu proč, protože mě se v novém domově hned zalíbilo a věděla jsem, že v takové veliké rodině budu opravdu šťastná!
Všichni ze mě byli úplně vedle, ale ze začátku si drželi odstup. Tatínek paničky na nás strašně moc křičel při prvním setkání a panička kvůli tomu dlouho plakala a dokonce mě chtěla vrátit, ale já jsem holka šikovná a netrvalo dlouho a moje štěněčí pohledy a vylomeniny si získali i starší členy rodiny a už si to tu beze mě nedovedou představit, teda ale byla to fuška
Teď už mi všichni říkají, jak mě mají rádi, babička, ke které chodím jakoby do školky, když všichni pracují, mi povídá, že jsem se uměla narodit a panička říká, že jsem její splněný celoživotní sen - sebevědomí mi tu rozhodně nechybí, za to jim všem sázím miliony pusinek a i když je mě taky dost, pokaždé si to stejně vyžehlím a nikdo na mě není naštvaný déle jak půl hodiny 
Bohužel mi našli u pana doktora špatné kyčličky, takže mám klidový režim, ale dřív jsem moc ráda chodila pravidelně na cvičák, tam mám spoustu kamarádů, akorát už s nimi nemůžu běhat. Ale úplně nejvíc mě bavila obrana, tan chlápek v tlustých montérkách mi fakt drásal nervíky a když po mě házel hadr, nikdy mi neutekl (ten hadr). Má jen velký štěstí, že už nemůžu trénovat a pustit se do jeho rukávu
Vyzkoušely jsme s paničkou skoro všechny psí disciplíny i agility. To vám je sranda, hlavně když tam někdo zakopne a hodí pořádnou tlamu :-). Celkem nám to šlo, holt mi to už neskáče, ale jak vidím tunel, no prostě neodolám
Nakonec jsme skončily u dogdancingu. Moc nás to baví, nasmějeme se u těch mých psích kousků - no kdo si má pořád pamatovat, která je levá a pravá packa a jestli se mám točit na jednu nebo na druhou stranu, když stejně nejlepší cvik je mrtvej pejsek 
Na DD je svělé, že se panička může krásně přizpůsobit těm mým nožkám a na cvičení mě nic nebolí!
Chtěly jsme složit i zkoušku z poslušnosti, ale máme problém s metrovkou a s aportem. No jo - logicky! - když už konečně pro tu čínku doběhnu a ulovím, přeci jí nebudu vracet! To se musí rozkousat
Stejně nejšťastnější jsem s paničkou a je mi úplně jedno, kde zrovna jsme a co se tam děje!
Po několika letech se mi splnilo i mé největší přání! Panička si otevřela s Lukym vlastní fitko, takže už jsme pořád spolu. Mám tam veledůležitou roli recepční, musím všechny opusinkovat, prohlídnout jim tašky (to je jasný, co kdyby to byli nějací padouši) a starat se o jejich úsměvy na tvářích 
Taky jsem se naučila otevírat dveře, takže když panička cvičí, stačí mě jen poslat ke dveřím a já už to zařídím!
Pořád cestujeme po různých akcích, miluju všechny lidičky, které kde potkám, proto mi panička taky nechala udělat fešný šáteček, aby se mě "cizinci" nebáli a ideálně mi hned podrbali kožíšek :-).
Rozhodně - stále se něco děje!!!
